Ústavní výchova v České republice je opakovaně diskutovaná, ať mezi odbornou i laickou veřejností, tak ve sdělovacích prostředcích. Faktem však zůstává, že bez zařízení pro výkon ústavní výchovy se neobejdeme.
O nařízení ústavní výchovy rozhoduje soud. Ten vždy pečlivě zkoumá, zda je možné výchovu dítěte zajistit náhradní rodinnou péčí nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Pokud soud zjistí, že je výchova dítěte nebo jeho tělesný nebo psychický vývoj narušen natolik, že je to v rozporu se zájmem dítěte nebo jsou jiné vážné důvody, pro které nemohou rodiče výchovu dítěte nadále zabezpečit, a že výchovu dítěte nemůže zajistit poručník, opatrovník nebo pěstoun, rozhodne o umístění dítěte do zařízení ústavní výchovy. Pod tímto pojmem rozumíme: dětský domov, dětský domov se školou, výchovný ústav a diagnostický ústav. Ústavní výchova se nařizuje nejdéle na dobu tří let a soud může opakovaně ústavní výchovu prodloužit nebo zrušit. Přezkoumat odůvodněnost nařízení ústavní výchovy je povinen soud nejméně jedenkrát za šest měsíců. Zásadní spolupráce zařízení ústavní výchovy je s pracovníky oddělení sociálně právní ochrany dětí městských úřadů. Tito odborníci totiž dávají soudům podněty pro nařízení ústavní výchovy a navrhují, do kterého zařízení bude dítě umístěno. Po dobu umístění dětí sociální pracovníci OSPOD (orgán sociálně právní ochrany dítěte) navštěvují pravidelně děti v zařízení a hodnotí jak plnění plánů resocializace, tak celkové podmínky pobytu dítěte, spolupracují s rodinami dětí a případně navrhují zrušení ústavní výchovy. Toto je nezastupitelná práce při péči o děti. Je zde však jeden problém, a to přetíženost sociálních pracovníků OSPOD. Vysoké počty rodin a dětí, se kterými musí kurátor pracovat, vyžadují spoustu času a toho se nedostává.
V okrese Jeseník jsou tři zařízení pro výkon ústavní výchovy s celkovou kapacitou 88 dětí, a to dva dětské domovy a jeden výchovný ústav.
V dětských domovech jsou děti umístěny v rodinných skupinách, které mají nejvíce osm dětí. Pobyt v nich je organizován tak, aby se život dětí co nejvíce podobal životu v rodině. Pokud jsou v domově umístěni sourozenci, bývají ve skupině spolu.
Ve výchovném ústavu v Žulové jsou zřízeny dvě skupiny pro dívky a dvě pro chlapce starší 15 let se závažnými poruchami chování. Skupiny chlapců jsou zaměřeny na péči o děti zneužívající návykové látky. Dívky se většinou vzdělávají na středních školách – buď přímo v ústavu v učebním oboru Provozní služby, nebo ve školách v blízkém okolí. Výjimečně mohou být umístěny i děti mladší 15 let. Péči o děti zajišťují speciální pedagogové za pomoci dalších pracovníků. Všichni se snaží o resocializaci dětí při zachování rodinných vazeb a kontaktů s původní rodinou. Práce s dětmi je pro zaměstnance velmi náročná a nelze ji brát jen jako zaměstnání, ale jako poslání. Každé vrácení dítěte do běžného života je úspěchem, který pedagogům dodá sílu do další práce. Určitě by však přivítali, kdyby jim stávající legislativa zajistila větší ochranu, snad se nad tím zákonodárci konečně zamyslí.
Jako zastupitelka budu vždy podporovat, aby příslušné městské úřady navýšily počty sociálních pracovníků, aby došlo ke snížení počtu rodin na jednoho pracovníka. Ve výchovném ústavu je v současné době počet pracovníků dostačující, a pokud má nějaké personální požadavky, je k nim zřizovatel, to je MŠMT, vstřícný. Budu ráda, když čtenáři ocení těžkou práci všech uvedených profesí. Přeji všem pracovníkům, kteří se výchově dětí věnují, hodně elánu a duševní odolnost.