Českem dnes hýbe tragédie v Bohumíně, kdy společná oslava se proměnila v drama se smutným koncem. A útočila blízká osoba přítomných oslavenců. Je to obrovské neštěstí, když umírají lidé zejména malé děti.
Co vede člověka k takovému závažnému selhání, že neváhá použít tak zákeřné prostředky jako jsou hořlavé látky? Když se podíváme na titulky na sociálních sítích, je takových zoufalých činů poměrně velké množství. Např.: „Silo zapálil žhář, mohlo jít o pomstu“. „Žhář vypálil obecní úřad, může jít o pomstu“. „Po hádce s matkou mladík podpálil byt!“ apod. Jde o nebezpečné psychopaty nebo jen zoufalé jedince, kteří jsou psychicky na dně?
Jejich činy jsou neomluvitelné a musí být po zásluze potrestány. Mějme však na paměti, že zoufalý člověk stupňuje svou beznaděj. A záleží velmi na okolí, jak tuto beznaděj vnímá. U některých jedinců je touha po požáru svým způsobem chorobné jednání s touhou uspokojit svou potřebu fascinace ohněm.
U psychicky labilních jedinců však mohou být motivy různé: může to být volání o pomoc, odcizení od blízkých, bezmocnost, žárlivost, psychický zkrat, pocity dlouhodobé nejistoty, ztráta kontroly nad sebou samým, aj. Nebezpečným spouštěčem může být i dlouhodobý stav emočního napětí.
Žhářství jako pomsta tady svědčí o závažné psychické frustraci jedince, kdy u něj selhaly dostupné formy pomoci a došlo tak v psychice dané osoby k závažnému zkratu v podobě žhářského útoku. Viník je jednoznačný. Zaútočil, zapálil, ublížil. Nejen svým blízkým, ale i dalším osobám v okolí obětí. Zaslouží trest.
Je ale na místě, zamyslet se, zda i v našem okolí nejsou zoufalí lidé, kteří potřebují pomoc. Doba je složitá. Někteří lidé, zejména z větších bytových domů hodnotí, že se postupně odcizujeme. Neznáme své sousedy, zavíráme oči před nespravedlností dnešního světa. Však on to někdo vyřeší za nás. Jsme odcizeni. Vytrácí se solidarita a ochota pomáhat. Byty často mění své majitele, kteří ne vždy respektují zavedené zvyklosti a pořádky. Také zainteresované orgány sociální pomoci ne vždy najdou přijatelná řešení.
A tak hlavně mluvme se svými blízkými. Většina krizových situací se dá překonat. Máme na to instituce i odborníky. A někdy stačí i citové povzbuzení a zájem okolí. A vstřícné a milé jednání.