Byl jsem osloven některými novináři, abych sdělil svůj názor na současnou situaci ve Statutárním městě Přerově v souvislosti s incidenty mezi romskou menšinou, které zde v poslední době eskalovaly. I když jsem z Hranic, mám k Přerovu blízko. Moje maminka pochází z Bochoře, stařeček dělal za války cestáře, když udržoval silnici z Bochoře do Přerova. Bojoval v I. Světové válce a postavil se se svou jednotkou proti Rakousko – Uhersku. Statutární město Přerov je zároveň největším sídlem, které zahrnuje senátní obvod č. 66, ve kterém kandiduji.
Moje odpověď patří mezi ty stručné. Problémy v romské komunitě přetrvávají dlouhá staletí. Romové napřed jednají a potom přemýšlejí. Jejich chování je výrazně emotivní, bez racionálního uvažování. Mají jakoby svá pravidla života menšiny ve většinové společnosti. Pracují s nimi desítky tzv. „neziskovek“, které se jen přiživují na tzv. začlenění do společnosti. Na tuto činnost-nečinnost se vynakládaji obrovské prostředky. A výsledek? Mizivý. Kdejaká nezisková organizace má dva zaměstnance a ředitele s vizitkou. Kde jsou hmatatelné výsledky? Chybí kontrola úspěšnosti a efektivity. Nikdo nevyvozuje odpovědnost. Proto veškerá " já bych a mělo by se", se míjí účinkem. Kolem tohoto problému chodíme po špičkách. Absentuje spravedlivé, ale razantní řešení. Proto se obávám, že ani současná diskuze nepovede k řešení. Ten problém jsme uměli řešit. Ale přišel rok 1989.
Když jsem četl názory zejména přerovských zájemců o Senát, tak mě zarazilo, že řada z nich již v politice byla. Bývalý senátor a primátor města Přerova, současná senátorka a bývalá zástupkyně ombudsmanky, do konce července poslanec, dnes náměstek hejtmana a Přerovský radní, také je mezi nimi bývalý ministr - člen vlády Jaké navrhli v nedávné minulosti řešení? Jaké postupy řešení tohoto problému nastínili? Žádné, které by občané pocítili na zlepšení kvality života nejen v Přerově! Chodíme kolem romské menšiny po špičkách, absentuje spravedlivé, ale razantní řešení. Obávám se, že ani tato diskuze nepovede k úspěšným návrhům. Tento problém jsme uměli řešit. Ale přišel rok 1989.
Před volbami se dokáže slibovat. Nabízejí se líbivá, silácká řešení, jak s problémy zatočit. Ale obávám se, že zůstane zase jen u těch slov. Jedno přísloví praví: „Kdo nepracuje, ať nejí“. Já bych ho upravil: „Kdo nepracuje, ať se nemá dobře“. Ale bohužel, žijeme v době, kdy pousta lidí /předevěším z většinové společnosti/ pracuje, a dobře se nemá. Chybí totiž pravidlo, že za poctivě odvedené práci musí odpovídat plat!
Vím, o čem hovořím. Pracoval jsem více jak dvacet let s problémovou mládeží, kam patřili i někteří mladí Romové. Chyba je v systému, ten však nikdo nechce změnit. Chybí odvaha především ve vládě, která by měla být tím rozhodujícím při předkládání řešení. Stejně tak jsou jaloví i poslanci ve Sněmově a senátoři v Senátu. Není politická vůle něco při řešení tohoto sociálního problému měnit. Chyba není ve Sněmovně a v Senátu, ale v poslancích a senátorech. Jsou tam dlouhodobě zazdění, bojí se o své žlaby. Řeší žabomyší problémy. A výsledek: Opět nula!
Vždy je to jen a jen o lidech! Chce to změnu!
Přeji všem přátelům i těm, co mě nemusí, krásné a úspěšné dny!