Úplné znění materiálu připraveného vedením Komunistické strany Ukrajiny, hlavním autorem je první tajemník Ústředního výboru KS Ukrajiny Petro Symonenko
Mimořádné volby do Nejvyšší rady Ukrajiny ze dne 21. července 2019 nepotvrdily očekávání, které na ně kladli občané Ukrajiny. Občané Ukrajiny v březnových a dubnových prezidentských volbách v letošním roce hlasovali drtivou většinou (více jak 73 %) pro odstranění militaristické politiky, která vládla v zemi s kriminálním režimem, pod řízením Porošenka.
Do této doby byla země unavená svévolností, která vznikla po ozbrojeném převratu režimu oligarchů, nacistů a zločinců v únoru 2014. Z chudoby a zkázy, která přinesla na Ukrajinu občanskou válku, jež si vyžádala desítky tisíc životů. V prezidentských volbách se hlasovalo proti politice etnocidy a tzv. reforem: lingvistických, vzdělávacích, lékařských a dalších. Hlasovalo se taktéž proti zavedení xenofobie a ideologie nacismu do státní politiky a proti perzekuci kvůli politickým a náboženským názorům. Hlasovalo se též proti pronásledování svobodného myšlení, které způsobilo, že za výzvy k míru byli lidé obviněni a uvězněni bez soudu a vyšetřování (mezi těmito politickými uvězněnými lidmi se ocitlo i mnoho našich soudruhů). Lidé se dopracovali ke změně banditského směrování a dnes touží po změně režimu a politického a ekonomického kurzu, který uvedl do života Porošenko a jeho klika pod přísnou kontrolou Ministerstva zahraničí USA a Wall Streetu.
Není proto překvapivé, že ve vytvořené společensko-politické a ekonomické situaci, do které vehnali lid Ukrajiny za 30 let buržoazně-nacionalistického vymývání mozků a za likvidace ekonomického, vědecko-technického, kulturního a duševního potenciálu, se víra v »zázrak« dostala nad chladný rozum.
Prohraná naděje
Opíraje se o emoce a ve shodě s filmovým prezidentem Goloboroďkem ze seriálu »Sluha národa« (viz skutečnost, že prezidentská strana má analogický název »Sluha národa«) to, co provedl Volodymyr Zelenskyj, tj. reálný prezident Zelenskyj, se čekalo a byla naděje, že zabezpečí, že »nová moc« udělá vše v zájmu toho, aby vrahové novinářů nechodili na svobodě a nepřednášeli ve školách lekce o »vlastenectví« a seděli za mřížemi. Věří se, že řídicí tým nového prezidenta Zelenského se soustředí na ukončení občanské války na Donbasu, kterou vyvolal Porošenko se svými zaoceánskými vlastníky a která zlikvidovala desítky tisíc životů spolu s mírumilovnými obyvateli, včetně žen a dětí. Je zřejmé, že nová ukrajinská moc (i na základě výsledku voleb do Nejvyšší rady) nastolí dobré sousedské vztahy s Ruskou federací, vrátí Ukrajině mír, zastaví reformy sociální genocidy a ochrání ústavní práva občanů.
Současné parlamentní volby, jakož i nedávné prezidentské volby, ukázaly, že většina ukrajinského lidu odmítá katastrofální politický průběh úpadku národního oligarchického režimu vedeného klikou Porošenka a jeho spolupachatelů. Hlavní požadavky voličů byly: ukončení nepřátelství na východní Ukrajině a osídlení, dodržováním národních zájmů, vztahy s Ruskem, revize predátorských tarifů na bydlení a komunální služby a další služby, pseudoreformy ve zdravotnictví, vzdělávání a v ostatních průmyslových odvětvích, překonání krize v ekonomice, v hospodářské a sociální politice zaměřené na zlepšení života lidí a podmínky jejich provádění – radikální obnovení moci. To vysvětluje volby hlavy státu a parlamentních zástupců.
Samozřejmě momentální nejnižší volební účast v parlamentních volbách za celou existenci Ukrajiny nebránila straně »Sluha národa«, aby získala rekordní počet hlasů, a to ani ve většinových okresech, což umožnilo pro tuto stranu vytvoření frakce »prosté většiny« a vlády bez nutnosti vytvořit koalici.
Toto znamená, že výsledkem prezidentských a parlamentních voleb je uzurpace moci stranou »Sluha národa«, tj. stranou, která nedisponuje reálným politickým a sociálně-ekonomickým programem. Fakticky došlo ke zmocnění se moci proamerickými oligarchickými mocnostmi, tj. mocnostmi, které v minulém čase vyzdvihly a udržely u moci Porošenka a v současnosti podporují a stojí za Zelenským. Fakticky to znamená, že současná ukrajinská politická moc představovaná prezidentem, parlamentem a vládou a taktéž soudy, státním zastupitelstvím a dalšími orgány se nachází momentálně pod tvrdou kontrolou Ministerstva zahraničí USA.
Tento závěr Komunistické strany Ukrajiny potvrzuje vyhlášení Zelenského a členů Prezidentského úřadu (předtím Prezidentské administrativy), které se objevilo po nastolení výsledku parlamentních voleb. Týká se to eliminace důležitých závěrů Minských dohod. A taktéž výzvy USA, Francie, Německa a dalších států o přitvrzení sankcí ve vztahu k Rusku. Existuje i výzva udělat zeď k Donbasu (ukrajinský »Sluha národa« je ovlivněný americkým příkladem »zdi Trumpa« na hranicích s Mexikem).
To znamená, že zaoceánští majitelé politiky chtějí proměnit Ukrajinu na sluhu USA a na agresivní základnu NATO proti Rusku. Navíc v tom bude pokračovat »Sluha národa« na čele s prezidentem Ukrajiny, většinou poslanců Nejvyšší rady a vytvořenou vládou. Válka bude pokračovat.
Tato skutečnost znamená, že to bude nebezpečí pro celou Evropu, protože Washington se bude snažit přes problém pod názvem Ukrajina tlačit na Brusel a bude se snažit protlačit své zájmy v Evropě.
Kromě toho Ukrajina představuje nebezpečí pro Evropu z toho důvodu, že ukrajinští občané, kteří usilují o pracovní pobyt v Evropě, budou posilovat nebezpečnou situaci v Evropě vyplývající z přítomnosti migrantů ze zemí Blízkého a Středního východu a Afriky. Tj. ze zemí, kde Ministerstvo zahraničí USA organizovalo »lidové revoluce« a NATO demokratizovalo lidi těchto zemí bombardováním a raketovými střelami.
Hrozba pro Evropu
Ukrajině hrozí, že se stane zemí, která bude exportovat do Evropy organizovanou zločinnost, do které bude patřit i organizování politických vražd, jako tomu bylo v případě pokusu útoku na místopředsedu a ministra vnitra Itálie Matea Salviniho ze strany ukrajinské banditské skupiny.
Vnitřní politika Ukrajiny bude pokračovat fašizací a děláním hrdinů z ukrajinských nacistických zločinců minulosti.
Aktivizuje se i směrování na závěrečnou deindustrializaci a likvidaci průmyslového potenciálu Ukrajiny. Už se připravují projekty zákonů o totální privatizaci strategických oblastí a infrastrukturních objektů nacházejících se ve státním vlastnictví. Včetně Státní banky, která organizuje plnou kontrolu finančního systému Ukrajiny ze strany mezinárodní oligarchiády v čele s MMF, Světové banky a mezinárodních finančních spekulantů.
Posledním momentem likvidace prodejní bezpečnosti a suverenity Ukrajiny je rozprodej zemědělských polí, včetně jejich prodeje velkým zahraničních vlastníkům polí a agrárním korporacím.
Další aspekt, který vyžaduje pozornost při hodnocení průběhu a výsledku jak prezidentských, tak i parlamentních voleb je jejich takzvaná průzračnost a čestnost. Podle prohlášení oligarchických ukrajinských sdělovacích prostředků, různých mezinárodních organizací, vedení několika zahraničních zemí, zejména oficiálního postavení Ministerstva zahraničí USA, se minulé volby vyznačovaly »poctivostí a transparentností«, absencí podvodů a možností občanů svobodně volit svého kandidáta a jejich politickou sílu. Je to cynická lež.
Volby byly zpočátku zmírněny skutečností, že s odvoláním na nezákonný zákon Ukrajiny O odsouzení totalitních komunistických a nacionálně-socialistických (nacistických) režimů na Ukrajině a zákazu propagandy jejich symbolů Ústřední volební komise nezaregistrovala komunistickou stranu jako účastníka volebního procesu, čímž zbavila miliony příznivců komunistické myšlenky – myšlenky svobody, rovnosti a bratrství – schopnosti hlasovat podle svých názorů a tužeb.
Faktory nízké účasti
Dalším faktorem ovlivňujícím nízkou volební účast byla absence zástupců levicových sil na hlasovacích lístcích, především Komunistické strany Ukrajiny. Je zřejmé, že řada příznivců komunistických a levicových názorů, kteří nenalezli na seznamu politickou sílu na seznamu, za kterou by byli připravení odevzdat svůj hlas, se rozhodla (správně, nebo špatně – další otázka), že nebude volit. A to navzdory skutečnosti, že všechny buržoazní strany (a neexistovaly žádné další), které se voleb zúčastnily, vyhlásily socialistické slogany, zoufale se snažily zmást voliče a oklamat je. Ale za ta léta si mnozí na Ukrajině již uvědomili, že nedůvěryhodné buržoazní činy jsou zbytečné.
Momentálně jsou neonacistické strany a jejich zástupci, jejichž programy a prohlášení jsou prošpikovány myšlenkami »vyvoleného národa«, plné symbolů a motivů třetí říše, jejímiž hrdiny jsou dobrovolníci divize SS Galizien, prapory Roland, Nachtigal a dalších jednotek Hitlerových vojsk, vůdci a vojáci OUN-UPA, kteří se podíleli na masakrech civilistů a na jejichž rukou je krev stovek tisíc obětí Babi Jaru, Chatyně, volyňského masakru, Lvova a dalších židovských pogromů. Všem těmto neonacistickým silám Ústřední volební komise umožnila účast ve volbách.
Přestože ani nacionalisté sjednocení pod vlajkou »Svoboda«, ani jiné neonacistické strany nepřekročily vstupní bariéru a neskončily v Nejvyšší radě, mnoho z jejich zástupců prošlo seznamy těch stran, které prošly vstupní bariérou do nového složení Nejvyšší rady. A také v řadě majoritních okresů jako zástupci těchto stran.
Mimochodem přejmenování stran v předvečer předčasných voleb v roce 2019 se stalo jejich dalším charakteristickým rysem. O Bloku Petro Porošenka již bylo řečeno: jeho přejmenování přímo souvisí s odporností a odmítnutím osoby »krále čokolády«. A tak se volič, jemuž byl vymyt mozek »evropským rájem«, podívá a bude veden k novému jménu. Ve skutečnosti se to stalo. Navzdory katastrofálnímu hodnocení Porošenka a jeho politiky se SES (Strana evropské solidarity), a Porošenko sám, dostali do parlamentu.
S cílem udržení reprezentace nacionalistů a xenofobů v Nejvyšší radě i konsolidace nacionalistických voličů v nadcházejících volbách byl realizován společný projekt jednoho ukrajinského oligarchy a sponzora »barevných revolucí« Sorose. Řeč je o tzv. straně Hlas.
Není náhodou, že současný vůdce Hlasu, zpěvák, hudebník a skladatel Svjatoslav Vakarčuk, absolvoval odpovídající školení na yalské univerzitě Yale World Fellow. Účelem tohoto programu, jak je uvedeno v jeho chartě, je »vybudování sítě nových světových vůdců a rozšíření mezinárodního porozumění«. Jak je známo, když vůdce strany »má večeři« (sponzory, »záruky«), »tančí« celou stranou. Jedním z úkolů strany Hlas v těchto volbách bylo zachování zastoupení nacionalistů v Nejvyšší radě a upevnění nacionalistických voličů. Odpověď na otázku, v jakých zájmech a s jakými manuály bude frakce strany Hlas a jejího vůdce Vakarčuka fungovat v parlamentu, je tedy zřejmá.
Bohužel, role neonacistů, ultrapravicových, válečných příznivců a xenofobů v nové skladbě parlamentu mohla vzrůst, mírně řečeno, nekonzistentností tzv. opozice. Ambice porazily mysl. Nabízely v podstatě stejné programy, namísto kombinování svých zdrojů, vzdorování neonacistům, shromažďování voličů, rozdrtily protestující voliče. Toto nebyla opozice, ale hra na opozici. A výsledky, které v těchto volbách tyto subjekty dosáhly, jsou toho jasným potvrzením.
A komunisté?
V očekávání této situace a zodpovězení četných otázek, »za koho by měli hlasovat?«, ústřední výbor doporučil, aby všechny stranické výbory prováděly náležitou práci s našimi voliči a spoléhaly se na objektivní výsledky četných sociologických studií, které ukázaly, že většina obyvatel země obhajovala ukončení války a budování vztahů s Ruskem, odmítnutí politiky podřízenosti před Západem vedeným Spojenými státy, proti fašizaci, za vyrovnaný stav (a to jsou všechna ustanovení, která komunistům Ukrajiny důsledně vyhovovala od získání nezávislosti). Doporučilo se volit politickou sílu, jejíž program nejlépe vyhovuje většině občanů Ukrajiny.
Při analýze volebních výsledků si nelze nevšimnout extrémně znepokojujícího trendu, který bohužel nabývá na síle. Mluvíme o »ukrajinském syndromu«, jakési politické variantě »Stockholmského syndromu«, kdy oběť (v našem případě prostý dělník) odmítá boj za osvobození, dokonce začíná projevovat sympatie a soucit s teroristy, tj. s oligarchickým systémem moci zřízeným na Ukrajině po únorovém (2014) ozbrojeném převratu, a spoléhá na neonacistickou ideologii a neofašistickou praxi.
Současné prezidentské a parlamentní volby ukázaly, že komunistická strana je kostí v krku nenasytného oligarchicko-nacistického režimu. Odmítnutí registrace do voleb a následné nezákonné, politicky motivované, neprokázané z právního hlediska a samo o sobě protiústavní rozhodnutí, ať už to zní jakkoli, se očekávalo od Ústavního soudu Ukrajiny, který přirovnával komunistickou ideologii k nacistické.
Takové rozhodnutí bylo pro předchozí režim zásadní. Je to také nezbytné pro režim »Sluhů národa«, protože to narušuje historické spojení mezi generacemi, umožňuje ospravedlnit neschopnost a neochotu pracovat ve prospěch lidí a země, deformuje koncept vlastenectví, ztotožňuje ho s jeskynním nacionalismem a xenofobií, umetá cestu k moci pro podvodníky všech druhů, politické zločince a přímý zločin.
My komunisté se však nevzdáme a náš boj za stranu, za lidské právo na svobodu světonázoru, svobodu svědomí a řeči, za právo plně využívat ve všech sférách života jazyk, ve kterém rodiče zpívali ukolébavku, pokračuje. Věříme v úspěch a děkujeme všem bratrským komunistickým a dělnickým stranám, které vyjádřily podporu Komunistické straně Ukrajiny, všem, kteří jsou v této obtížné chvíli připraveni odolat zničení Ukrajiny, bojovat za její přeměnu v jediný mnohonárodnostní socialistický stát, kde jsou práva a svobody lidské práce nad obchodními a dravými zájmy kapitálu.