Ve čtvrtek večer jsme se od rozčileného starosty Prahy 6 Koláře dozvěděli, že jeho vedení šesté pražské radnice se definitivně rozhodlo odstranit pomník maršála Koněva z území této části hlavního města. Prý to byl vrah, který měl na rukou krev lidového povstání v Maďarsku. A osvobození Prahy? Doplňme myšlenkou primátora Hřiba, se nekonalo, protože Praha byla vlastně už svobodná.
Stojí však za to panu Kolářovi, demokratu v »topáckém obalu«, tedy ve skutečnosti nedemokratu, připomenout, oč šlo tehdy v onom Maďarsku, a nebýt sovětských vojsk, bylo by neskonale více mrtvých ne v přímých bojích, ale vražděných na ulicích a v bytech. Sovětští vojáci dlouho čekali, než jejich vojska dislokovaná v poraženém pofašistickém Maďarsku zakročila. Až příliš dlouho. Z mezinárodních souvislostí jsem to schopen pochopit, ale ti lidé, kteří byli věšeni na lucerny, ušlapáváni a vyřezávány jim za živa hvězdy do prsou, by to těžko pochopili. Byl mezi nimi i tajemník stranické organizace města Budapešť či předseda odborové organizace v Csepelu, předsedové národních výborů v mnoha místech země, policisté, funkcionáři poválečných organizací atd., atd.
Tzv. lidové povstání mělo počátek v nespokojenosti obyvatel s tím, jak Rákosiho vedení Maďarsko řídilo. Jistě, byly důvody k nespokojenosti. Jenže právě Maďarsko bylo za války i před ní fašistické a chovalo se podle toho. Stačí připomenout místní koncentráky a jednání s maďarskými židy a jejich následné odesílání do plynu, které se nedalo srovnat s děním v obsazeném protektorátu. Demokracii bylo třeba se po válce učit. Nešlo to. Jinak by dudasovské vražedné ad. skupiny v době zmíněného »lidového povstání« nedostaly zelenou a stále ustupující Imre Nagy by musel zakročit.
Krev tekla, mnoho krve. V tom má pan Kolář pravdu. Proto se musela najít síla, která vražedné dny ukončí. Krvavé dny se rozhodlo tedy ukončit sovětské vedení. Velitelé konali svou povinnost a jejich podřízení ji provedli. Nová vláda, v jejímž čele byl Janos Kádár, člen Nagyova kabinetu, musela klid zajišťovat dál.
A sovětští velitelé? Chovali se stejně jako američtí generálové v Grenadě a v Panamě. Také plnili své povinnosti. Jestli někdo se staví za vrahy, za fašistické běsnění, bývá sám fašista, i když se tváří jako demokrat. Ví to pan starosta Kolář?
Praha vojsky, kterým velel maršál Koněv, byla osvobozena. Nebyla svobodná. Bojovalo se v ulicích Prahy 6, v okolí Stromovky, atd., na Klárově padl poručík Gončarenko, stačí se zastavit a přečíst si zde stále udržovanou desku. Doslova se pak válčilo od Smíchova po Zbraslav. A to do večerních hodin 9. května. Byly zde ten den, dokonce i hrůzně, zabity další desítky lidí. Jejich památník nad Barrandovem je dnes však v bídném stavu.
A co sovětští vojáci? Při operaci na našem území jich v bojích zahynulo na pět set. Jejich hroby najdeme dodnes na hřbitovech našich obcí a měst. Nejen na Olšanech. Těm vojskům velel maršál Koněv.
Arogantní sdělení pana Koláře svědčí o... ne, jsem slušnější než on. Jeho doma zřejmě slušnosti a znalosti historie neučili. Jen nenávisti. Slova o tom, ať si pomník ruská ambasáda odveze na své velvyslanecké území, hodnotím jako urážku, a to nejen těch, kteří padli za osvobození naší vlasti...