V souvislosti s novelou zákoníku práce, která po dlouhých »bojích« zrušila od července 2019 karenční dobu, slýcháme časté stesky zaměstnavatelů na možnosti masivního zneužívání toho, že se opět proplácejí první tři dny nemoci.
Zaměstnanci zrušení karenční doby samozřejmě vítají. Když onemocní, nemusí se rozhodovat, jestli si mohou dovolit jít na neschopenku a přijít tak o mzdu za tři dny. Přecházení nemoci má velký dopad nejen na zdraví jich samotných, ale také na další zaměstnance ve firmě, kteří jsou vystaveni náporu bacilů od nemocných kolegů. Nemoc se pak totiž může šířit jako epidemie . Zaměstnavatelé přistupovali zatím jen velmi sporadicky k zavedení tzv. zdravotního volna (sick days) a zaměstnanci tak byli nuceni vybírat si řádnou dovolenou, pokud nechtěli přijít o část svých, již tak dost nízkých příjmů. Spolu se zrušením karenční doby se upravila i sazba pojistného na nemocenské pojištění. Jde o jednu z kompenzací slibovaných zaměstnavatelům ke zmírnění finančních dopadů spojených s poskytováním náhrady mzdy. Sazba pojistného na sociální zabezpečení za zaměstnavatele nyní činí 24,8 % z vyměřovacích základů zaměstnanců. Z toho 2,1 % - dosud to bylo 2,3 % - na nemocenské pojištění. Zaměstnavatel tedy poskytuje zaměstnanci náhradu mzdy za prvních 14 dnů pracovní neschopnosti. Náhrada od zaměstnavatele v době prvních 14 dní nemoci náleží jen za zameškané směny a za svátky, za které jinak zaměstnanci přísluší náhrada mzdy. Na rozdíl od nemocenského, které náleží od patnáctého dne nemoci za kalendářní dny. Jelikož je v zákonné úpravě stejná procentní výše sazby na nemocenské pojištění placené zaměstnavatelem i osobou samostatně výdělečně činnou, snížilo se minimální pojistné v tomto případě ze 138 Kč na 126 Kč.
Připomínám, že zákon o zrušení karenční lhůty předložila KSČM již v lednu 2015! Poté procházel sněmovní mašinérií pouze přes tzv. opoziční okénka, která jsme si na tehdejší koalici ČSSD, ANO a KDU–ČSL doslova vydupali. Přitom zrušení karenční lhůty bylo součástí jejich vládního programového prohlášení. Nakonec byl tento návrh KSČM podporovaný zaměstnanci i rozumnými zaměstnavateli definitivně zamítnut 7. 9. 2016 hlasy ANO, TOP 09, ODS a KDU–ČSL. Nepodpořili ho tehdy také čtyři poslanci z ČSSD. Nyní byla tato ostudná relikvie Topolánkova úsporného balíčku konečně zrušena. Pro osvěžení paměti připomínám. Původně, po zavedení proplácení prvních 14 dnů zaměstnavatelem, jim byly zároveň sníženy odvody na nemocenské pojištění za zaměstnance. První tři dny se vyplácelo cca 25 % a poté 72 % z redukovaného základu. Následně přišlo osudné snížení ze 72 % na 69 % a první tři dny nic. Na tom zaměstnavatelé »vydělali«, protože se odvody nezvýšily, ale oni propláceli mnohem méně.
Když Ústavní soud rozhodl, že musí být první tři dny propláceny, protože si na to zaměstnanci platí, vymyslel pan Nečas »fintu«. Zaměstnancům se nemocenské pojištění jimi placené zcela zrušilo, tím odpadl argument ÚS a karenční doba se znovu zavedla. Zaměstnavatelům ale stále zůstalo více peněz, protože snížení odvodů jim přineslo více i bez karenční lhůty a s jejím opětovným zavedením ještě narostlo! Poté, v letech 2011–2013, platili zaměstnavatelé náhradu za tři týdny, ne dva… a kupodivu nezbankrotovali.