Dne 15. března 2019 proběhla Českem řada demonstrací středoškolských studentů proti změnám klimatu a za ochranu naší planety. Část naší kandidátky »KSČM - Česká levice společně!«, včetně mé maličkosti, se k těmto demonstracím oficiálně přihlásila. Mám z toho radost, i když si jsem vědom úskalí, které je ve zvoleném termínu. Smutné výročí 15. března 1939 má pro nás, české občany, i v současnosti tragický rozměr a musí se připomínat.
Výročí března 1939 patří do jiného článku, dnes si položme otázku: Je ekologie módní póza, nebo životní styl?
Ekologie je věda o vztazích věcí a dějů mezi sebou. Proto je samozřejmě obsáhlá a velice často bývá zjednodušována pouze na konstatování o ochraně nějakých »rostlin a živočichů«, v lepším případě se spojuje s obnovitelnými zdroji a udržitelným životem. Za ekologa je pak zjednodušeně označován ten, který nějakým způsobem prosazuje výše uvedenou vědu v praxi, a to někdy v souladu s většinovým názorem společnosti a jindy naopak. Dozvídáme se, že ekologové blokují stavbu dálnice nebo zaslechneme, že ekologové demonstrují proti těžbě uhlí. Tento kolorit se tak nějak vžil a tak je vnímán jako normální. Skoro 10 let jsem byl zaměstnán ve státní ochraně přírody, a tak jsem se s tímto přístupem veřejnosti mnohokrát setkal.
Březnová stávka středoškolských studentů za klima s anglickým názvem »FRIDAYS FOR FUTURE« vytáhla do ulic mnoho tisíc studentů. Zlé jazyky tvrdí, že velkou účast většinově podpořila skutečnost, že se jednalo o dopolední hodiny jinak určené k vyučování. Já takový pesimista nejsem. Současnou dobu charakterizuje veliká spotřeba na jedné straně a plýtvání na straně druhé. Svět je rozdělen na bohatý Sever a chudý, často hladovějící Jih. Rozvinutý světový kapitalismus vytváří a neustále prohlubuje propast mezi vlastníky výrobních zdrojů a vlastní výrobní silou. V současnosti má jedno procento světové populace větší majetek než zbylých 99 procent obyvatelstva planety. Toto je problém kumulace zdrojů na straně jedné a omezené možnosti růstu na straně druhé. Protože základní vlastností kapitalismu je neustále prohlubování tohoto materiálního rozporu, jsou životní vyhlídky dnešních studentů spojené s obavami o vlastní existenci.
Pro běžného občana, který přemýšlí o zaplacení základních potřeb, jsou miliardové majetky nepředstavitelné. Velice dobře si však představí horké a suché léto nebo českou zimu bez sněhu. Věci jsou mu blízké, protože je zažívá a snadno si je spojí s těmi klimatickými změnami, které ho mohou ohrozit. Na omezené planetě není možný neomezený růst. Je třeba hledat celospolečensky přijatelná řešení. K hledání řešení může napomoci věda o vztazích organismů a jejich prostředím a tou je právě ekologie.
Ekologie by tak měla být životním stylem moderní společnosti, která odmítá plýtvání v jakékoliv podobě. A to ať se jedná o výrobní, finanční nebo lidský či jiný potenciál. Bohužel toto současná společnost neumožňuje, protože naráží na limity kapitalismu. Těžko říci, zdali si to uvědomil každý student, který se do březnové demonstrace zapojil. Pohozené papírové transparenty a plastové lahve v trase pražského pochodu o tom nesvědčí. Každopádně pokud stávka studentů vedla k zamyšlení alespoň u jednoho účastníka, tak otevřená podpora, má i řady našich kandidátů, smysl měla.
Ekologie nás učí poznávat vztahy a odhalovat rozpory v rámci jednotlivých systémů. Touto optikou lze odhalit i rozpor finančních toků veřejných zdrojů v rámci EU. Každoročně z evropských finančních toků určených ke zkvalitnění života občanů se ztrácí více než bilion euro v šedé ekonomice. Jinými slovy je veřejný sektor ochuzen o jeden bilion euro nastavenými pravidly zvoleného systému. A to je také důvod, proč chtít EU měnit pod heslem »Nenechme to tak!«.