Před asi dvaceti lety jsem byl na Kubě na konferenci na téma »Socialismus pro 21. století«. Zjistil jsem tehdy, že zde sice italštině rozumějí, ale já nerozumím jim. A tak jsem se rozhodl španělštinu jednou naučit.
Bydlel jsem v soukromí. Domácí mi vysvětlili, jak pěstují vlastní banány – bylo to jednodušší, než když si pěstujeme u nás na zahrádce brambory. A je jich prý plno druhů. Některé se pečou jako ty naše brambory – jsou hodně škrobnaté, jiné mají i různé barvy a chutě. Také se dají různě kuchyňsky upravit. Recepty jsem si nevzal. Tehdy mne nenapadlo, že jednou bude u nás brambor nedostatek. Že by banány byly levnější než brambory, mi připadalo jako úplná hloupost.
V Jižní Americe našla expedice z Čech několik set různých druhů brambor. Zatím jsem je na našem trhu neviděl. Byly by přece kvůli dopravě nesmyslně drahé. Jak je možné, že banány ze Střední Ameriky jsou levnější než domácí brambory, to nechápu! Že by byla doprava zdarma?
V přístupové smlouvě k EU Česká republika potvrdila kvóty na mléko a mléčné výrobky, na cukr a na škrob (brambory). To je ovšem již za námi a tyto kvóty jsou zrušené (a s nimi řada cukrovarů). Ale brambory se z omezení po vstupu do Unie v roce 2004 »nevzpamatovaly«.
Asi se pomalu vrátíme do 17. století. Bramborový květ do klopy šviháka a speciální vzácná plodina (pro ty, kteří na ně mají dost peněz). Jen je zde drobná změna. Banány. Ti bohatší a my – samozásobitelé, zahrádkáři – brambory máme, a ti chudší se holt musí spokojit s banány. To jsou mi věci!