To, že situace ve Venezuele má ke klidu daleko není žádnou novinkou. Spojené státy se snaží destabilizovat situaci v této zemi již od nástupu Huga Cháveze k moci, jejich podpora opozičních a kontrarevolučních skupin je veřejným tajemstvím. Důvod je jasný, Venezuela má obrovské nerostné bohatství a strategickou polohu. Zároveň se rozhodla, že si od Spojených států nenechá nic líbit a postavila se po bok bojující a odolávající Kuby. Vzoru pro mnoho národů zemí Třetího světa.
Vzala si za své její sociální, zdravotnickou a školskou politiku a s pomocí Kuby začala zlepšovat životní podmínky milionů obyvatel Venezuely. Rozvoj Venezuely za vlády Huga Cháveze byl obrovský, stejně velké bylo i jeho charisma. Po jeho předčasném úmrtí byl zvolen do prezidentského řadu Nicolás Maduro, který v jeho politice pokračuje. Čelí však daleko větším obtížím než jeho předchůdce a rovněž na něj doléhají následky nedůsledné politiky předchozích let, kdy v rukou opozice financované USA nebo nadnárodního kapitálu zůstaly mnohé sdělovací prostředky, tisk, podniky a banky. Tyto faktory se na destabilizaci politické a především hospodářské situace výrazně podílejí, spolu s výrazným poklesem cen ropy, na jejímž vývozu je venezuelská ekonomika závislá a ekonomickou blokádou zavedenou Spojenými státy.
Výrazným zlomem byl rok 2015, kdy ve volbách do Národního shromáždění vyhráli opoziční sily finančně podporované administrativou USA. Od té doby se pak datuje již téměř soustavný tlak na sesazení legitimně zvoleného prezidenta Nicoláse Madura, jehož mandát byl opětovně potvrzen i v prezidentských volbách v loňském roce. Jeho slavnostní přísahu na začátku roku 2019 využila proamerická opozice k organizování dalších protestů proti současnému prezidentovi a vládě. Vše bylo korunováno v uplynulých dnech, když se zcela neznámý předseda Národního shromáždění, do jehož čela byl zvolen krátce předtím, Juan Guaidó, prohlásil na jedné z demonstrací za nového prezidenta a složil příslušnou přísahu. Je pozoruhodné, že s rychlostí několika minut byl na Twitteru podpořen představiteli americké administrativy vč. prezidenta Trumpa. Je těžké si představit, že tento krok nebyl předem připraven a podporován nejvyššími představiteli USA a jak se ukázalo, byl i koordinován se Spojenými státy ovládanou Organizací amerických států a proamerickými vládami v Latinské Americe. Ještě před několika lety by toto bylo téměř nemožné, vždyť Argentina, Brazílie či Ekvádor se řadily mezi státy vystupující proti USA a podporující progresivní síly v Latinské Americe. Americká administrativa však svou mravenčí prací a štědrými finančními dary dokázala opět přivést tyto státy a jejich vlády na „správnou cestu“. Příkladem může být Trumpova otevřená podpora nově zvolenému ultrapravicovému brazilskému prezidentovi Bolsonárovi. Velkému zastánci dřívějších brazilských diktatur a odpůrci všeho levicového a pokrokového.
Venezuela a venezuelský lid teď stojí na historické křižovatce. Podporu Nicolási Madurovi již vyjádřilo například Rusko, Čína, Bolívie, Uruguay, Nikaragua, Kuba, Turecko, Sýrie, ale i celá řada dalších států. EU se pak postavila svým stanoviskem na stranu těch, kteří se nyní ve Venezuele snaží nastolit loutkovou proamerickou vládu, a věrný vazal Česká republika nezůstala svým podlézavým prohlášením vydaným ministerstvem zahraničních věcí stranou.
Tyto kroky amerických posluhovačů však v tuto chvíli mohou směřovat pouze k jedinému, k rozpoutání krveprolití, neboť i venezuelská armáda stojí, i přes drobné incidenty, plně na straně současné ústavně zvolené vlády a prezidenta Nicoláse Madura. Východisko je jediné, respekt k Ústavě a svrchovanosti Bolívarovské republiky Venezuela. O veškerém dění ve své zemi si musí rozhodovat pouze jeho občané. Jak ukázal příklad řady zemí severní Afriky a Blízkého východu vede destruktivní politika USA a jeho spojenců pouze k chaosu, rozvratu a násilí. Stejný scénář teď hrozí i Venezuele.