O dostupnosti vzdělání a jeho bezplatnosti se vedou dlouhé debaty a politické pře napříč politickým spektrem. Levice obecně je za bezplatné vzdělání, pravice naopak usiluje o jeho zpoplatnění, tedy zavedení školného. V oblasti školného se otázka týká především vysokých škol, kde snahy o jeho zavedení sahají již do 90. let minulého století. Tehdy nositelkou této myšlenky byla sociální demokracie, po ní to následně převzaly pravicové koaliční vlády. KSČM tak jako jediná levicová strana v České republice vždy důrazně proti zavádění školného vystupovala a na tomto svém názoru i nadále trvá.
Otázka bezplatného a tedy všem vrstvám dostupného vzdělání by se neměla vztahovat pouze na školné. On totiž něco stojí i nákup učebnic a dalších školních potřeb na začátku každého školního roku a samozřejmě do čím vyšší třídy školák chodí, tím bývají výdaje rodičů vyšší. Vidím to i ve své rodině, kdy máme čerstvou středoškolačku. Kromě tradičních sešitů a podobných věcí vyvstala samozřejmě i nutnost nákupů učebnic, jsme na začátku října a již jsme za ně vydali několik tisíc korun. Největší zásah do rozpočtu tvoří především učebnice a cvičebnice pro výuku cizích jazyků a následně i odborných předmětů. Ostatní učebnice si většinou studenti přeprodávají mezi sebou, když studenti z vyšších ročníků prodávají své původní učebnice těm v nižších ročnících.
Před rokem 1989 bývalo zvykem, že potřebné učebnice pro výuku jednotlivých předmětů nakupovaly školy a žáci je používali v rámci jednotlivých ročníků a předmětů opakovaně. To se dnes neděje a to jednak z důvodu neexistence jednotných školních osnov, kdy obrazně řečeno každá škola používá jiný druh učebnic na dané předměty a samozřejmě i nedostatek financí jednotlivých škol, resp. jejich zřizovatelů na jejich nákup. Tyto výdaje navíc často výrazným způsobem, především v září, zatěžují rozpočty jednotlivých domácností, především rodin samoživitelek a samoživitelů, ale i nízkopříjmových skupin obyvatelstva. K domu lze každoročně připočíst příspěvky na SRPŠ na různé povinné i nepovinné školní kurzy. Sečteno podtrženo, aby náš školák nebyl vytržen ze školního kolektivu a nebyl považován za méněcenného, jdou za školní rok tyto výdaje do výšky zhruba 10 000,- Kč, což není zanedbatelná částka.
Z tohoto důvodu je třeba ocenit program KSČM, který myslí i na toto a požaduje navýšení finančních prostředků pro oblast školství, a tedy především klade důraz na zodpovědnost státu za kvalitu, financování a dostupnost vzdělávání. Důležité je, že KSČM soustředí svou pozornost na bezplatné učebnice a základní pomůcky na základních a středních školách stejně jako na zrušení zpoplatnění školních družin a klubů.