V posledních měsících i v souvislosti s blížícími se volbami do Poslanecké sněmovny se opět v médiích objevila otázka kvality potravin a používání rozdílných receptur u stejných výrobků v různých evropských zemích. Jde o dlouhodobě známý fakt, ale tématu se opět ujali politici, především z vládních stran, kteří se na něm snaží tzv. vytřískat politické body, namísto toho, aby tento problém skutečně řešili a přešli k jeho samému jádru. Neboť vše je děláno pouze s ohledem na vytvoření co nejvyšších zisků nadnárodních společností. Těm je potřeba zabránit, ony mají sloužit občanům, a nikoli občané jim.
Pokud se hlouběji zamyslíme nad tímto problémem, nejde jenom o kvalitu potravin jako takovou. Jde o chování nadnárodních obchodních řetězců jako celku k českým producentům, zejména zemědělcům a dodavatelům, ale i k samotným spotřebitelům, tedy nám kupujícím. Obchodní řetězce v honbě za co nejvyšším ziskem tlačí své dodavatele k co nejnižším výrobním cenám, to se projevuje jednak u prvovýrobců v nízkých, až pro zemědělce likvidačních výkupních cenách základních komodit, například mléka, ale i tlačením na nižší kvalitu dodávaných produktů, především potravin. Hlavním faktorem často bývá právě cena. Svou roli v tom hraje nátlak řetězců na velké množstevní rabaty u konkrétních produktů, velké slevové akce či exkluzivitu řetězce na určitý druh výrobku. To vše má následně vliv na české producenty a jejich konkurenceschopnost a především na možnosti jejich dalšího přežití. Ačkoli se jednotlivé obchodní řetězce ohánějí tím, že většina jejich výrobků je českých, jde často o snahu zmýlit nakupujícího, stává se, že produkt je vyroben v zahraničí, ale v České republice je například zabalen či jinak finálně zpracován. Další klamání spotřebitelů je pak spojeno s již zmíněnými slevovými akcemi, v mnoha případech vidíme u výrobků nápis sleva, ale již se kromě aktuální ceny nedozvíme tu původní, ze které byla zlevněna či je původní cena nadhodnocena a skutečná sleva není tak výrazná, jak je inzerováno.
Samotnou kapitolou jsou pak u nadnárodních řetězců podmínky zaměstnanců, a to jednak platové, neboť platy řadových zaměstnanců v obchodních řetězcích patří k jedněm z nejnižších v České republice, což má následně vliv i na nedostatek personálu v prodejnách a jeho přetěžování. S tím je spojena jak nespokojenost zaměstnanců a jejich velká fluktuace, tak i nakupujících, stojících často dlouhé fronty u pokladen nebo čekajících na obsloužení v jiných úsecích. Druhým faktorem je časté porušování zákoníku práce, zkracování přestávek a další omezování zaměstnanců.
KSČM je si ve svém volebním programu, ale i ve své každodenní činnosti těchto problémů vědoma a je připravena se podílet na jejich řešení, navzdory jejich složitosti. Domníváme se, že by stát měl v prvé řadě garantovat zemědělcům pevné výkupní ceny surovin tak, aby neměli obavu o své přežití, ale naopak mohli své podnikání dále rozvíjet, stejně jako na ně navázaní další výrobci. Zároveň by tím došlo i k zamezení spekulativních výkupů produktů a pouhému přežívání zemědělců a dalších výrobců. Další možnosti vidíme i ve státní podpoře zakládání podniků po vzoru dříve fungujících Jednot či dnes existujících řetězců typu COOP. Ty by měly lokální působnost a byly by schopny sdružovat všechny místní producenty, jejichž zboží by nabízely za ceny, které by pro tyto výrobce nebyly likvidační, a umožnily jim prodej jejich výrobků bez různých nátlakových praktik či tlaku na zhoršování kvality jejich výrobků na úkor ceny. Zároveň by v těchto podnicích měli zainteresovaní producenti možnost rozhodování a rovněž podílu na dosaženém zisku.